Turistické cíle

 

Rozhledna na Horním lese

Nad obcí Rovečné mezi touto obcí a obcí Nyklovice je nejvyšší vrch širokého regionu s názvem Horní les. Jeho nadmořská výška 778 m ho předurčila k vyhledávané turistické vyhlídce. Již v historii zde stávala dřevěná rozhledna. Obnovení rozhledny je spojeno se snahou společnosti Eurotel vybudovat zde své technické zařízení pro šíření signálu na kovové věži. Obec Rovečné pak přišla s myšlenkou obnovení rozhledny, která byla touto společností akceptována. A tak od roku 2001 stojí rozhledna s plošinou ve výši ve výši 38 m (803 m.n.m.) a dělá radost všem turistům, kteří vyhledávají opravdu daleký výhled do kraje. Z rozhledny je při jasném dni a bezoblačné obloze možno spatřit Praděd, Krkonoše, Kralický Sněžník a masív Devíti skal Žďárských vrchů.

S Olešnicí je rozhledna na Horním lese propojena nově značenou turistickou stezkou přes obec Velké Tresné. Tato obec je spojena s hornickou tradicí těžby grafitu(tuhy).

Letovická údolní nádrž (přehrada Křetínka)

Údolní nádrž Letovice, nazývaná také Křetínka, leží mezi Letovicemi a Křetínem na nejspodnější části toku Křetínky, přítoku řeky Svitavy, do které se vlévá v Letovicích, asi 1,5 km od sypané hráze. Pod hladinou přehrady je velká část obce Lazinov, zatopená při stavbě vodního díla. Proto je současná obec Lazinov nově postavena. Údolní nádrž umožňuje rekreační pobyt spojený s koupáním, rybařením a vodními sporty.

S Olešnicí je přehrada spojena červeně značenou turistickou stezkou přes Ústup a Křetín.

Kunštát (zámek)

Původně středověký hrad pánů z Kunštátu, přestavěný v renesanci a baroku na zámek a romanticky upravovaný, je v posledních desetiletích využívaný jako archív. Předchůdcem kunštátského zámku byl hrad, který se připomíná výslovně roku 1360, ačkoliv syn Heralta z Obřan, půrkrabí v Olomouci, se do Kunštátu píše už roku 1281. Od Kunštátu odvozuje původ větev poděbradská a knížata müsterberská, která byla přímými potomky krále Jiřího z Poděbrad (zemřel 1471), nejslavnějšího člena rodu. Nejstarší příslušník rodu, historicky doložený, byl Kuna (doloženo 1242–1259), podle něhož se nazývá město (Kunino město) Kunštát. Ve 14. a 15. století byl hrad rozšířena přebudován. Roku 1436 byl hrad dobyt a majitel Heralt v roce 1444 v Brně na radnici sťat.

Roku 1448 se stal majitelem Jiří z Poděbrad, který se ujal Heraltových nedospělých dětí. Ten dal hrad podstatně přebudovat. V roce 1520 prodal poslední majitel z rodu hrad a panství Pernštejnům.

Majitelé se pak často střídali. V druhé polovině 16. století byl hrad přebudován v renesanční zámek. Roku 1680 dal Jan Maxmilián z Lamberka zámek barokně upravit ve dvoupodlažní obdélníkovou budovu, při čemž byla ponechána podstatná renesanční část, stejně jako hranatá věž z někdejšího hradu. Také kaple dostala barokní ráz.

Počátkem 20. století, za držení zámku posledními majiteli, byl zámek upravován v romantickém stylu. Byla přebudována hradní brána, původně obvodové hradby byly přebudovány na terasy a prostory v okolí parkově upraveny. Posledními majiteli byli Coudenhoveové.

V blízkém okolí zámku a města Kunštát se nachází ve vzdálenosti asi 2 km severně, u obce Rudka, uměle vytvořené pískovcové jeskyně blanických rytířů a rozhledna na vrcholu kopce Milenka (580 m.n.m.)

Jeskyně blanických rytířů

Jsou dílem nadaného sochaře – samouka Stanislava Rolínka (1902–1931),který zde pracoval na zakázku kunštátského starosty Františka Buriana. Tak vznikly sochy legionářů, blanických rytířů, jezdecká socha sv. Václava, socha lva u vchodu do jeskyně a monument, svého času největší v Evropě, 14 metrů vysoká socha prezidenta T. G. Masaryka, odhalená slavnostně 28. října 1928. V průběhu okupace však byla zničena. Okolí jeskyně je parkově upraveno a osázeno řadou exotických keřů a stromů. Na vrcholu kopce se nachází opravená a veřejnosti přístupná rozhledna z doby vzniku jeskyně, poskytující daleký výhled do kraje.

S Olešnicí je Kunštát propojen značenou cyklotrasou č. 5088 do Ústupa a č. 5085 přes Sulíkov a Rudku.

Svojanov (hrad)

Svojanov

Hrad Svojanov stával nad městečkem Svojanovem na vrchu, který příkře spadá ke Křetínskému potoku. Pod jménem Svojanov se uvádí v roce 1320. Hrad dal postavit Přemysl Otakar II. kolem roku 1265 jako středisko královské moci v nedávno osídlené oblasti pohraničního hvozdu a na ochranu obchodní cesty mezi Čechami a Moravou. Tato obchodní cesta vedla přes právě založené královské město Poličku. (Trstenická stezka).

V druhé polovině 13. století byl Svojanov vdovským věnem královny Kunhuty, manželky Přemysla Otakara II., která se po jeho smrti provdala za Záviše z Falkenštejna, vůdce vzpoury proti Přemyslu Otakaru II. Po smrti královny Kunhuty se hrad stal jeho trvalým sídlem až do roku 1290, kdy byl na rozkaz krále Václava II. popraven.

Roku 1569 postihl hrad požár, po němž byl objekt znovu důkladně upraven. Z té doby se zachoval především renesanční , tzv. nový palác.

Ze třicetileté války hrad velmi trpěl od vojsk obou stran. V 18. století hrad často střídal majitele, kteří tu však jen zřídka sídlili. Proto pustl a po prusko-rakouských válkách, kdy byl velmi poničen, se začal rozpadávat.

Roku 1800 musel být do prostoru starého paláce vestavěn nový dům, kde potom majitel bydlel. Byla zde také zřízena dílna na zpracování tuhy těžené v okolí. Roku 1842 postihl hrad druhý požár. Tehdy shořel nový palác, továrna na tuhové výrobky i hospodářské budovy. Již v roce 1843 byly všechny objekty opět obnoveny a bylo postaveno i empírové, tzv. nové stavení, které se dochovalo dodnes.

V roce 1910 koupilo hrad Svojanov město Polička, které přistoupilo k základním záchranným pracem. K nejpodstatnějším úpravám došlo v létech 1968–1978, kdy všechny zachované a opravené části hradu byly zpřístupněny a využity ke kulturním a rekreačním účelům.

Hláska slouží jako rozhledna. Do hradního areálu se dnes vstupuje vraty bývalého poplužního dvora. Naproti vchodu stojí bývalý ovčín a ratejna. Z nádvoří hradu lze přehlédnout celé vnitřní a vnější opevnění hradu a rozmístění bašt. Na východní straně, za vnitřní hradbou parkanu, stojí dodnes zachovalá budova „domu střelců s gotickými okny a s římsami z 16. století, která v sobě uchovává pozůstatky většiny stavebních fází hradu.

S Olešnicí je hrad Svojanov propojen značenou cyklotrasou č. 5086 přes Kněževes, Dolní Lhotu a Svojanov.

Vírská přehrada

Vírská přehrada

Údolní nádrž Vír je přehrada na řece Svratce, vybudovaná v letech 1947–1957. Její délka je 9,3 km, zaplavená plocha 250 ha, objem nádrže 56 milionů metrů krychlových. Betonová hráz je druhá nejvyšší v České republice. Dlouhá je 390 metrů a v základech je 65 metrů široká.

Energeticky není elektrárna pod hrází příliš významná. Přehrada má sloužit jako zásobárna vody pro Brno. Započatá stavba vodovodu vyvolává obavy z devastace krajiny.

Protože Vírská přehrada má sloužit jako zásobárna vody, je v ní zakázáno koupání i rybolov. Při budování přehrady tu pracoval jako inženýr spisovatel Zdeněk Pluhař. Stavba ho inspirovala k napsání knihy „Modré údolí“.

S Olešnicí je Vírská přehrada propojena nově červeně značenou turistickou stezkou nad Olešnici nad zámeček Lamberk, potom zeleně značenou turistickou stezkou přes Malé Tresné a Vír.

Zubštejn

Zubštejn

Zřícenina raně gotického hradu nazývaného také Kámen nebo Lapis či Zubrštejn. Hrad byl vystavěn ve 13. století, připomíná se v roce 1214, jako ochrana Trstenické stezky. V roce 1297 jej vlastnil Jimram z Pernštejna. Hrad tedy byl zřejmě nejstarším sídlem Pernštejnů v povodí Svratky. V roce 1358 získal pobořený hrad markrabě Jan Jindřich a obnovil jej. Znovu získali hrad Pernštejnové v roce 1446. Protože však jejich hlavním sídlem byl Pernštejn, nechali jej v 16. století zpustnout.

Dnes se z hradu zachovaly klenuté místnosti nového paláce, dva zachovalé příkopy, nádvorní strana se zcela zřícenou vnější stěnou. nedávno byl areál hradu odlesněn. Trosky hradu převyšují okolní les a jsou viditelné z velké dálky. V okolí Olešnice například ze Srstkova kopce ze silnice od Křtěnova do Lhoty.

S Olešnicí je zřícenina hradu Zubštejna není spojena turisticky značenou stezkou. Pro pěší turisty nejkratší cesta vede přes Lhotu u Olešnice údolím Tresenského potoka (Lamače) do Koroužného. Odtud pak do svahu ke zřícenině.

Pernštejn (hrad)

Pernštejn

Přestože od Olešnice vzdálenější, nesmí toto největší sídlo Pernštejnů ve výčtu turisticky významných míst chybět.

Poslední z řady jmenovaných hradů pánů z Pernštejna, který tvoří romantickou dominantu nad hlubokým údolím řeky Nedvědičky nad obcí Nedvědice, 2 km od Svratky, vzdušnou čarou necelých 20 km od Olešnice.

Patří mezi nejznámější a historicky nejhodnotnější památky v republice. Je to výjimečně zachovalý, mohutný a rozsáhlý hrad s gotickým jádrem, renesančně upravený.

Původní podoba ze 13. století je překryta přestavbami z 15. a 16. století, v období největší slávy rodu pánů z Pernštejna. Patrná je jen vystupující část někdejší hradní věže, zvané Barborka. Hradní palác se nemohl pro poměrně nevelké staveniště rozrůstat do šířky, a tak rostl do výšky. V horních patrech měl charakteristické ochozy na krakorcích z bílého nedvědického mramoru. Vynikající ukázkou opevňovací techniky středověkých stavitelů je rozsáhlý systém hradeb s mohutnou předsunutou věží, propojenou visutou chodbou s palácem a dalšími baštami, stejně jako rozsáhlé podhradí. V 19. století byly projektovány velkorysé romantické úpravy hradu, nebyly však realizovány, a tak jedinečný vzhled původní stavby zůstal zachován.

Z interiéru zaujme řada křivolakých chodeb v masivním tělese vnitřního hradu, místnosti s žebrovou klenbou, barokní rytířský sál, rozsáhlá knihovna, také renesanční kaple, barokně upravená.

Podle erbovní pověsti hrad vznikl na území, které daroval král uhlíři Věnavovi za to, že zbavil lesy nebezpečného zubra. Název hradu vznikl zřejmě z německého Bärenstein – Medvědí hrad. Odtud i název Nedvědice. Počátky hradu sahají hluboko do 13. století , připomínán je roku 1285. Jeho nejslavnějšími držiteli byli Pernštejnové, jejichž ústředním sídlem se hrad stal.

Úpadek rodu na konci 16. století byl důvodem prodeje hradu. Majitelé se často střídali, nejdéle pak hrad vlastnili Mitrovští.

SOlešnicí je hrad Pernštejn propojen značenou cyklostezkou č. 5086 přes Křtěnov, Hodonín, Chlébské a Nedvědici.