Dobrovolný svazek obcí Olešnicko
Olešnický mikroregion najdeme v severovýchodní části geomorfologického celku nazvaného Hornosvratecká vrchovina (podcelek Nedvědická vrchovina, okrsky Kunštátská vrchovina, Vírská vrchovina, Olešnická kotlina).
Území je tvořeno pestrou sérií starohorních přeměněných hornin moravika svratecké klenby - zejména pararul, svorů a fylitů, s četnými vložkami kvarcitů, krystalických vápenců, amfibolitů a metabazitů, v jižní části s převládajícími rulami. Ve sníženinách jsou pevné horniny překryté nezpevněnými svahovými, či říčními sedimenty (zejména hlínami a písky).
Reliéf mikroregionu má dosti proměnlivý charakter. Rozevřená úvalovitá údolí říčky Hodonínky (v mikroregionu nesoucí též název Nyklovický či Olešnický potok) a jejích levostranných přítoků oddělují různě členitá území. Výrazně členitý reliéf vykazuje zejména k. ú. Louka a dále některé okrajové části území - západně až jihozápadně od Olešnice (povodí Tresenského potoka) a severozápadně a severovýchodně od Kněževsi (území ukloněné k údolí Křetínky).
Výrazné hřbety s jednotlivými vystupujícími suky a dosti četnými tvary mrazového zvětrávání se střídají s různě hlubokými údolími, z nichž zejména boční vykazují značný podélný sklon. Naopak poměrně plochý reliéf převládá severně, severovýchodně a východně od Olešnice. Většinu území zabírá reliéf plochých hřbetů a návazných dlouhých částí svahů s mozaikou strmějších svahů v menších plochách.
Lidskou činností podmíněných forem reliéfu jsou v území místy četné zejména meze a kamenice vrstevnicového i spádnicového směru, dále strmé svahy náspů a zářezů současných komunikací a úvozy bývalých cest. K méně četným formám zde náleží lomy (např. lom severozápadně od Lamberka, nad hřištěm v jižní části Olešnice, Šiberák jižně od Křtěnova).
Území mikroregionu se nachází dle Mapy klimatických oblastí Československa (Geografický ústav ČSAV, 1971) v mírně teplé klimatické oblasti MT3. Klima je mírné až mírně chladné, suché až mírně suché.
Léto je krátké s 20–30 letními dny. Letní období trvá 60–70 dní. Začíná v druhé polovině června a končí v druhé polovině srpna. Průměr ročních srážek je kolem 670 mm, stoupá s nadmořskou výškou.
Užší vegetační období se pohybuje kolem 140 dnů. Začíná asi o měsíc později než v nejteplejších oblastech (např. jih Jihomoravského kraje). Končí v druhé polovině září.
Přechodné období je delší, s mírným jarem i podzimem. Zima je středně dlouhá. Průměrné denní teploty pod bodem mrazu trvají kolem 90 dní. Začínají obvykle začátkem prosince a končí začátkem března. Sněhová pokrývka trvá 60-100 dní. Začíná se tvořit obvykle v polovině listopadu a zpravidla končí koncem března. Není však po celé období souvislá. Její průměrná největší výška je přes 20 cm, výjimečně dosahuje až 70 cm.
Průměrná roční teplota je tu 6,4 stupně Celsia. Nejvíce jasných dnů je v srpnu a září. Průměrná roční teplota se pohybuje kolem 6,5°C. Nejteplejším měsícem je červenec s průměrnou teplotou cca 16,5°C, nejchladnějším leden s průměrnou teplotou cca -4°C.
Nejvíce srážek spadne v letním období (červen - srpen), nejméně na přelomu zimy a jara (leden - březen).
Charakteristiky proudění vzduchu jsou ovlivňovány reliéfem, takže dochází k místním změnám proudění vůči globální cirkulaci, vyznačující se převládajícím severozápadním směrem větru.
Typickým jevem je tvorba místních teplotních inverzí, vázaných na radiační typ počasí (jasno a bezvětří), kdy se chladný vzduch stékající z odlesněných partií svahů hromadí v údolních polohách kolem některých vodních toků (zejména Hodonínka a její levostranné přítoky v úsecích s mírným podélným sklonem).
Půdní pokryv na území mikroregionu vznikl zejména v závislosti na charakteru podloží. Převažují typické kambizemě (hnědé půdy), převážně v silně kyselé varietě. Pro plošší místa a sníženiny se zpomaleným odtokem vody jsou charakteristické pseudogleje. Ve stále zamokřených dnech údolí podél vodních toků se vytvořily gleje. Na polohy vápenců je vázán výskyt rendzin.
Přirozený rostlinný porost v krajině je výsledkem působení půdy, nadmořské výšky a s tím spojeného klimatu, složitých vztahů mezi samotnými rostlinami.
Když se rostlinstvo vyvíjí nerušeně, vytváří se z místního výběru druhů stabilní a růstově nejodolnější společenství rostlin. Takové společenství má vzhled a strukturu dánu tisíciletým vývojem. Už z toho co je tu napsáno, je patrné, že v okolí Olešnice se taková společenství rostlin téměř nevyskytují.
V současné krajině je rostlinstvo výrazně ovlivněno působením lidí. Na velkých plochách na sever, jih a východ od Olešnice byl přeměněn původní rostlinný porost v pole, louky a pastviny. Také lesní porosty jsou lesy se změněnou skladbou dřevin.
Srovnáním dnešního stavu rostlinstva s původním rostlinným krytem krajiny můžeme posoudit, jak byla hospodářskými zásahy narušena ekologická rovnováha.
Teplomilná květena je v nadmořské výšce Olešnicka zastoupena početně i druhově jen málo. Tato společenstva se mohou vyskytovat na chráněných jižních svazích. Například violka skalní nebo pelyněk metlovitý.
Rostlinstvo Olešnicka má však mnohem výraznější zastoupení ve výskytu horských a podhorských druhů, které pronikají i do nižších poloh, např. do údolí Olešnického potoka, nebo na sever směrované svahy.
K těmto druhům patří např. řeřišnice chlupatá, rosnatka okrouhlolistá, kuklík potoční, pětiprstka žežulník, zapalice žlutochovitá, bledule jarní, vstavač plamatý.
Zásadní změny rostlinstva způsobuje rostoucí nadmořská výška. Vznikají tak odlišné skupiny rostlin, uspořádané nad sebou–vegetační stupně. Rozlišujeme 9 vegetačních stupňů podle nadmořské výšky v tomto pořadí: dubový, bukodubový, dubobukový, bukový, jedlobukový, smrkojedlobukový, smrkový, klečový a nejvýše je alpinský. Tyto názvy jsou odvozeny od původní druhové dřevinné skladby. Olešnice svoji nadmořskou výškou je v pásmu 4. a 5. stupně, tedy bukového a jedlobukového.
Bukový vegetační stupeň zaujímá polohu nad 500 metrů, tedy zahrnuje i hřbety a svahy Nedvědické vrchoviny kolem Olešnice. Jedlobukový vegetační stupeň (600–700 m) se v okolí Olešnice svými zástupci objevuje i v nižších polohách v údolí potoků.
Z výše uvedených údajů vyplývá, že původní rostlinstvo na Olešnicku tvořil prales, na jehož stromovém patře se kromě převládajícího buku podílely také javory klen a mleč, jilm habrolistý, lípa srdčitá a širokolistá, místy též jedle. U potoků převládaly jasanové olšiny. Olše daly před staletími Olešnici jméno.
Současná krajina Olešnicka je lidskou činností podstatně změněna. Poměrně zachovalé bučiny s horskými druhy v podrostu jsou na jih od Olešnice v povodí Hodonínky (Loucká obora).
Stráně v západním směru od Olešnice a další zalesněná místa jsou pokryty lesem, jehož druhová skladba se od původní značně liší. Převládají smrkové lesy. Na odlesněných plochách jsou louky, pastviny a ne příliš úrodná pole.
Podél potoků kromě olše lepkavé, která roste na březích, najdeme i společenství vysokých bylin. Devětsil bílý, krabilice chlupatá, pcháč zelinný, děhel lesní, šťovík tupolistý a pod. U Nyklovického potoka nad Lamberkem se k nim připojuje chráněná bledule jarní.
Po celém popisovaném území se vyskytují kosené louky s převahou vysetých travin. Běžné jsou: psárka luční, bojínek luční, srha laločnatá, ovsík vyvýšený, kostřava luční; z bylinných druhů pak jetel luční, pryskyřník prudký, štírovník růžkatý, škarda dvouletá, kmín luční a další. Vlhké louky jsou místem, kde roste úpolín obecný, blatouch bahenní, pcháč potoční, mnoho druhů ostřic, rákos obecný, přesličky atp.
Zásahy člověka v krajině změnily a mění charakter rázu Olešnicka. Celkově můžeme říci, že rostlinstvo je zde zachovalé, ( i když ne původní).
Živočichové se projevují v krajině méně výrazně než rostliny. Proto se zdá být živočišný obraz krajiny mnohem jednodušší. Platí to ovšem jen tehdy, berou-li se v úvahu pouze velká, známá a nápadná zvířata. Jsou to především obratlovci, kteří tvoří pouze necelé jedno procento naší fauny. Z druhé strany ovšem najdeme i mezi volně žijícími obratlovci mnoho druhů hospodářsky významných, chráněných, nebo nápadných. Přehled živočichů Olešnicka rozdělíme podle prostředí, ve kterém se živočichové vyskytují:
Z bezobratlých najdeme v obcích a v jejich blízkém okolí celou řadu zástupců, proto jen několik nejznámějších.
V půdě zahrad a záhonů najdeme žížalu obecnou, v sadech a na mezkách hlemýždě zahradního. V domech a na dvorech najdeme mnoho druhů pavouků, roztočů a také mouchu domácí, masařku obecnou, komára kroužkovaného, bodalku stájovou. Hospodářsky významná je včela medonosná. V posledních letech se počty včelstev snížily.
Z ptactva je možné jmenovat například rorýse obecného, kosa černého, sýkory, špačka obecného, vlaštovku obecnou a vrabce obecného.
Ze savců vyskytujících se kolem domů se objevují obtížní hlodavci. Nejčastější je myš domácí, ale objevuje se i mnohem nebezpečnější potkan.
Ze zástupců hmyzu jsou to tyto známější druhy: kobylka zelená, saranče čárkované, cvrček polní, různé druhy mravenců, motýlů a brouků.
Z obratlovců se objevuje chráněná ještěrka obecná a nezřídka i káně lesní. Nejpočetnějšími polními savci jsou hlodavci. V regionu je nejčastější hraboš polní. Početně je zastoupen na loukách krtek obecný. Lovnou zvěří je zajíc polní a králík divoký. K nim se přidává lovný pták - bažant obecný. Aby byl výčet ptactva polí a luk úplnější, jmenujme ještě skřivana polního, strnada obecného a straku obecnou. Dříve běžná koroptev polní téměř vymizela. Také stavy lovné zvěře povážlivě v posledních letech poklesly.
Do této skupiny živočichů patří druhy vysloveně vodní i druhy, které žijí v nejbližším okolí vod, kde zpravidla hledají pouze potravu.
Všimneme si např. Veselského potoka. Zde je možné se setkat výše proti proudu a v lesním Obecním rybníku s poměrně čistou vodou a se zastoupením mnoha živočišných druhů.
O tom, že situace s čistotou vody výše proti proudu potoka je uspokojivá, svědčí výskyt raka říčního pod Obecním rybníkem.
Ve vodních tocích a plochách Olešnicka jsou některé chovné druhy ryb. Jsou to například kapr obecný, lín obecný, pstruh potoční.
V tůňkách se vyskytují čolci, skokan zelený a hnědý. Vodu vyhledává také užovka obojková. Vodní ptactvo je zastoupeno například hnízdící kachnou divokou, konipasem bílým. Přes obec přelétají racci, čápi a některé druhy kachen, které tu však nehnízdí.
Nejpočetnější skupinu živočichů vodního prostředí tvoří opět bezobratlí. Ve vodách žije mnoho druhů drobných korýšů a larev dvoukřídlého hmyzu i mnoho druhů, které se těmito drobnými organizmy živí. Nad vodou poletují různé druhy hmyzu - pošvatky, jepice, šídla a vážky.
Živočišstvo lesů se také příliš neliší od jiných oblastí naší země. Z obojživelníků najdeme v lesních podrostech poblíž lesních potůčků skokana hnědého, ropuchu obecnou a rosničku zelenou. Z plazů se dosti hojně vyskytuje slepýš křehký, zato zmije obecná je vzácnější.
Z lesního ptactva se v regionu vyskytuje již zmiňované káně lesní, puštík obecný a kalous ušatý, kukačka obecná, strakapůdi a žluny. Nejpočetnější řád pěvců je zastoupen pěnicemi, sýkorami a drozdy. Velmi nápadná je sojka obecná a straka obecná. V zimě je možné spatřit hýla obecného a křivku obecnou.
Savci jsou zastoupeni veverkou obecnou a kunou lesní, jezevcem a často i liškou obecnou. Ve skupinách se pohybuje po okolí prase divoké. Zatím častý je výskyt srnce obecného.
Rozmanité zastoupení je u bezobratlých, mezi které patří skupina lesních škůdců. Velkým nebezpečím pro jehličnaté stromy je přemnožení kůrovce.
Společenství živočichů ovlivnilo působení člověka mnohem výrazněji než rostlinstvo. Nejvýrazněji se změny k horšímu projevily na stavech lovné zvěře. Zvýšená mechanizace a především chemizace ovlivnila stavy zajíců, bažantů a koroptví.
Z hlediska přírodních a estetických hodnot je území mikroregionu Olešnicko velmi cenné. Celé náleží Přírodnímu parku Svratecká hornatina.
Severozápadně od Lhoty je situováno zvláště chráněné území - přírodní památka Lhotské jalovce a Lhotské stěny. Nachází se zde řada významných krajinných prvků (VKP) - lesy, vodní toky, údolní nivy, jeden VKP je registrovaný dle § 6 zákona č. 114/1992 Sb. - VKP U Lajtrovny. Výraznou dominantou obce je přírodní památka Lhotské stěny, které tvoří neopakovatelný rámec zástavby, často zachovalých i citlivě upravovaných objektů lidové architektury.
Dalším cenným územím je území kolem Kněževsi a Veselky s velmi působivými rozhledy severním směrem na údolí Křetínky. Severně od Jobovy Lhoty je situováno zvláště chráněné území - přírodní památka V Jezdinách, severozápadně od Kněževsi se nachází přírodní památka Kavinský potok. Nachází se tu i řada významných krajinných prvků (VKP) - lesy, vodní toky, jeden VKP je registrovaných dle § 6 zákona č. 114/1992 Sb. - VKP Špilberk. K atraktivitě krajiny přispívají dvě obce urbanisticky i stavebně velmi zachovalé Jobova Lhota a Veselka.
Obec Veselka je vyhlášenou venkovskou památkovou zónou. Objekty lidové architektury využívané k rekreaci výrazně převládají nad objekty trvale obydlenými, řada objektů je zchátralá.
Okolí obce Louka tvoří velmi cenné území s rozsáhlými lesními komplexy Loucké obory. Jedná se o zvláště chráněné území - přírodní památku Loucká obora. Jihozápadně od Rozseče se nachází přírodní památka Cukl a Rozsečské rašeliniště. Rekreační atraktivita tohoto území je daná především vysokou estetikou krajiny (členitý reliéf, vysoká lesnatost, malebně položená obec, zřícenina hradu Louka).
V okolí obcí Křtěnov, Crhov a města Olešnice se nachází řada významných krajinných prvků (VKP) - lesy, vodní toky, údolní nivy, několik VKP je registrovaných dle § 6 zákona č. 114/1992 Sb. - VKP Crhovská lada, VKP Končiny u Lamberka, VKP Šiberák (Šibeňák). Zajímavé jsou zachovalé zbytky mezí v lokalitě Lamberské meze (ekologicky významný segment krajiny) a Meze pod Peterkovým vrchem.
Z dalších VKP je třeba ještě jmenovat jeden VKP, který je registrovaných dle § 6 zákona č. 114/1992 Sb. - VKP Nyklovický potok. V katastru Křtěnova je zachovalá mohutná hráz bývalého rybníka s krásným stromořadím. V území se nachází několik zajímavých mlýnů jako je mlýn U Lamberka, Hlouškův mlýn v Olešnici , Podhrázský mlýn a Chudobův mlýn.
Kvalitu ovzduší na území mikroregionu ovlivňují zejména emise z výrobních podniků, z lokálních topenišť a z dopravy a také stav vegetačního krytu. Celkově však území náleží k málo znečistěným lokalitám. Nejvyšší kvalitu ovzduší mají souvisle zalesněné partie v jižní a v západní části území.
V zastavěných územích jednotlivých obcí mikroregionu je rozhodujícím faktorem z hlediska kvality ovzduší způsob vytápění v lokálních topeništích. Zdroji znečištění ovzduší jsou lokální topeniště a omezené využití plynofikace obcí.
Z dalších negativních faktorů z hlediska kvality ovzduší lze jmenovat organoleptické emise z farem i drobnějších chovů živočišné výroby, projevující se nepříjemným zápachem, do zastavěných území obcí pronikajícím ovšem jen zřídka, a v jižní části území působení větrné půdní eroze, mající za následek zvýšenou prašnost (zejména v předjaří a na jaře v období absence vegetačního krytu na vysychajících polích).
V okolí Olešnice, která leží mezi řekami Svratkou a Svitavou, probíhá jejich rozvodí. Přibližně na spojnici obcí Ústup, Rozsíčka a Rozseč. Povodí řeky Svitavy leží na východ a severovýchod a je tvořeno přítokem této řeky, říčkou Křetínkou.
Ve vzdálenějším okolí městečka se nachází dvě uměle vytvořené vodní plochy. Na řece Svratce, u obce Vír, Vírská přehrada. Na Křetínce, mezi Křetínem a Letovicemi je vodní nádrž Letovice, často nazývaná také Křetínka.
Na kvalitu povrchových a podzemních vod na území mikroregionu působí zejména produkce komunálních a průmyslových odpadních vod, zemědělství a skládky. Snížení kvality vody v povrchových tocích souvisí i s a narušením jejich přirozených samočisticích schopností vlivem regulací koryt, zatrubnění toků a absence kvalitní břehové dřevinné vegetace.
Způsob likvidace komunálních odpadních vod patří k problémům velké plochy území mikroregionu. Menší obce dosud nejsou vybaveny kanalizačními systémy napojenými na kanalizační čistírnu. Komunální odpadní vody zde jsou sváděny buď do žump a septiků, často prosakujících či vybavených trativody, nebo přímo do koryt vodních toků protékajících obcemi.
Hlavním producentem průmyslových odpadních vod je město Olešnice. Pouze Olešnice je tedy vybavena čistírnou odpadních vod, do které jsou svedeny všechny průmyslové provozy ve městě s vlastním předčištěním odpadních vod. Čištění odpadních vod bude tedy třeba dořešit ve všech ostatních obcích.
Vedle přítoků říčky Hodonínky (nebo též Nyklovického či Olešnického potoka) a tohoto páteřního toku mikroregionu, je v území též řada rybníčků. Protipovodňová opatření v městě Olešnici jsou tvořena poldry, které mají zadržovat povodňovou vlnu nad zastavěným územím a které jsou tvořeny převážně hrázemi v údolích v povodí Veselského potoka.
Dodávka pitné vody odběratelům v obcích mikroregionu je zajišťována systémy vodovodů, a to z vrtů využívajících podzemních zdrojů vody. Největší odběr pitné vody je v městě Olešnici. V ostatních obcích je poměrně často rozšířeno přes existenci vodovodu využívání domovních studní.
Stav vegetačního krytu úzce souvisí se způsoby využití půdního fondu, a to v jednotlivých obcích mikroregionu různě.
V lesích, které zaujímají 27 % rozlohy území mikroregionu a jsou soustředěny zejména do jeho jižní a západní části, je charakter vegetace obecně přírodnímu stavu nejbližší. Změny oproti přírodnímu stavu jsou patrné především v druhové skladbě lesních porostů, podmíněné hospodářským využitím lesů. Z hlediska druhové skladby převažují smrkové monokultury, v zamokřených dnech některých údolí olšiny, v lesním komplexu Loucká obora jsou místy porosty s vysokým podílem buku.
Mimo les převažuje zemědělské využití půdy s rozsáhlými plochami orné půdy, avšak vzhledem k charakteru reliéfu mikroregionu je v území i poměrně vysoké procento zalučnění (zejména ve dnech úvalovitých údolí a ve strmějších svazích mimo lesní porosty) – 14 % v Ústupu, 19 % v Crhově, 40 % v Kněževsi, 34 % v Křtěnově, 80 % ve Lhotě u Olešnice, 27 % v Louce, 27 % v Olešnici a 15 % v Rozsíčce. Zemědělská krajina z hlediska vegetačního krytu až na drobné ladem ležící plochy a doprovodné porosty vodních toků výrazně odpřírodněná.
V zastavěných územích sídel je vegetační kryt omezen na nezastavěné a nezpevněné plochy - plochy veřejné zeleně a soukromé zeleně zahrad. Vegetace těchto ploch má většinou zcela umělý charakter a přírodnímu stavu se blíží jen ojediněle na březích vodních toků.